Konec šedesátých let pro většinu z nás představoval hlavně svobodnou kulturu - především hudbu. Nevím, jestli si to dovedete představit, ale v mém mládí hrál rozhlas především dechovku a sovětské písně. Najednou jsme měli možnost slyšet západní kapely. Byl to zázrak, zjevení, věřte mi. Je rozdíl poslouchat Muslima Magomajeva pořád dokola a najednou slyšet poslední světové hity.
Druhá věc, která mi přijde dostatečně ilustrativní: v šedesátém osmém jsme poznali CocaColu! Do té doby byly jen žlutá nebo červená limonáda a dost. Ochutnat "západní" pití pro nás byl nezapomenutelný zážitek. Je to smutné, ale je to tak.
Co na tom, že kola se drápkem uchytila. To ostatní, svoboda písniček, textů, kultury - to šlo všechno na dlouhá léta do háje...